V posledním čase se potkávám s tendencí investorů si pořizovat moderní až minimalistický byt či dům a pak se s tímto exteriérem a faktem jeho strohosti vyrovnáváme v interiéru. Dá se vůbec udělat minimalistický interiér útulný? Dobrá otázka. Než se na ní pokusím odpovědět, zkusme si položit otázku jinou, a to co se pod pojmem útulné bydlení skrývá. Asi každý chápeme, že co člověk, to individualita a co člověk, to jiný vkus. Nebojte, není to tak rozdrobené, člověk je v podstatě skupinový tvor, má rád tlupu a co má ráda tlupa, má rád podvědomě i on. A tady jsme v oblasti módních trendů a vkusu, toho, co je in a co je out. Že je za tím lehká manipulace je nasnadě. Další částí skládanky je nasycenost či naplnění. Ať už je to v hudbě, tanci či designu. Když se například naplní rozmařilost rokoka, musí přijít následně klasicismus se svojí střízlivostí a uměřeností. Dalo se říci, že rokoko je více útulné, než klasicismus? Nebo je art deco útulnější, než minimalismus? A co tedy dělá útulný byt útulným? Z mého pohledu je to hlavně jasnou vůdčí myšlenkou nebo linií a jejím držením se. A dále citlivostí na kombinaci barev, materiálů, výrazných interiérových prvků a kombinací mezi nimi. A též vnímáním detailů a jejich začlenění do běžného života rodiny, která v daném prostoru žije.
Pokud mám čtyři děti a psa, těžko si budu pořizovat přísně uměřený minimalistický interiér, kde je každá pohozená ponožka vidět. I toto je dobré si při tvorbě interiéru uvědomit. A ve velké míře si to uvědomit i v exteriéru. Protože jak venku, tak i ve uvnitř. Zen buddhisticky pojatý japonský styl mě stejně uchvátí, jako viktoriánský living room. A bude na mě působit stejně útulně, i když se na první pohled mohou zdát tak nesourodé. Můžete být nadchnutí z jemných linek dřevitých a pastelových tónů zvýrazněných skromným vybavením interiéru, nebo květinovými dekory tapet a látek viktoriánského stylu. Nebo čistotou, ladností a světelností minimalismu.
Zahltit, přeplácat či překombinovat se dá jakýkoliv styl. To, o co nám zde jde, je zachytit atmosféru uvolněnosti a spočinutí v harmonické zóně bezpečí domova. Není to jen o architektovi, jeho schopnosti vnímat to spočinutí ze svých klientů a umět ho přenést do reality prostoru, ale i o klientech samotných, o jejich ochotě a schopnosti se otevřít a nechtít jen „in“ řešení svého domova, kterým by se mohli prezentovat svému okolí.
Je to o klientech, kteří vědí, že není vůbec jednoduché vytvořit takto rezonující prostor společného bytí pro jejich rodinu a dají si tu práci a hledají „svého“ designéra, architekta, který s vášní a odborností, ale i s jemností a respektem, stvoří v kooperaci to, kvůli čemu se potkali. Interiér pohody a klidu, útulný byt. A jestli bude minimalistický, modernistický, funkcionalistický či selský, je v konečném důsledku jedno, protože ten svůj pravý styl už mají v sobě, jen ho vynést na světlo světa.